Zahrada

Sezóna 2016

25. února 2017 v 10:52
V rámci každoročního těšení se na novou zahradní sezónu jsem dala dohromady obrázky z té loňské. Na své minizahrádce jasně směřuji k několika dokonalým barevným venkovským trvalkovým záhonům - klasické venkovské rostliny mají totiž dvě úžasné vlastnosti: jednak jsou krásné a jednak je zkrátka zasadíte a oni už pak léta žijí svým životem. Navíc každoročně sílí a přibývají. Dokonalá kombinace.

Obrázků bude dost, tak můžeme začít třeba královnou květin - růží. Zdaleka nejsem růžový odborník a ještě pár let nebudu, ale už mám šest potenciálně nádherných kousků. Poslední pořízená loni koncem podzimu bude doufám tak úžasná, jak sliboval obrázek ze zahradnictví. Loni se podařilo:











Hned od začátku byla nemyslitelná zahrádka bez pivoněk. Přibývají taky slušně a sílí ukázkově. Jediná nevýhoda je, že kvetou poměrně krátce a ne vždycky se podaří vše nafotit a bohužel ani užít. Ale to se poddá, proto jich je víc a co nebylo nafocelo loni se určitě povede letos.








Na FB jsem zjišťovala, jaký je rozdíl mezi pivoňkami, co od jara rostou rovnou dozelena a těmi, co nejdřív vyhodí delší tmavě fialové štíhlé výhony. Odpověď jsem si bohužel hned nezkopírovala a zapadla do propadliště dějin - kdybyste někdo věděl, písně prosím do komentářů.



Posledním pivoňovým obrázkem se dostávám k cibulovinám. Sbírka cibulí už se za poslední dva roky taky pořádně rozrostla, narcisky už tu na blogu byly, některé cibulky ukázaly, co umí, jiné teprve sbírají sílu. Lilii jsem tak nadšeně řezala do vázy, že se ani v květináči nefotila. Na podzim jsem jich zasázela nepočítaně a jsem sama zvědavá, co z nich bude.








Neodmyslitelnou kytkou venkovských zahrad jsou floxy. Další z řady těch, které potřebuji k životu. A že se i jejich sbírka úspěšně rozrůstá mě neskutečně nabíjí. Mám vyhlídnutých ještě pár barevných variant a pak už jen, aby jednotlivé piditrsíky zesílily a zmohutněly.












I vrbina se z počátečních pár stonků rozrostla do prima rozměrů. Mohla tedy opustit svoje školkové stanoviště a na podzim putovala pustit kořeny podél kůlny, aby letos vytvořila její luxusní lem.





Výrazným druhovým přírůstkem sezóny 2016 byly chryzantémy. Snad všude na trhu je k dostání nekonečné množství nejrůznějších chryzantém, bohužel prakticky všechny jsou ale sezónní hybridy, co rozhodně zimu nepřežijí. Naštěstí ale trvalkové druhy bezpečně sídlí v zahradách některých z nás, a tak jsem přes FB sehnala prvních pár. Miluji je a protože už teď mají plno miminek, počítám s rozšířením barevné škály.







Závěrem ještě pár obrázků několika kvítek (přiznávám žlutá je z návštěvy). Jak tak koukám, kdyby člověk nafotil vše, co vykvetlo, byl by článek snad nekonečný. Ani nevím, kam se všechna ta nádhera vešla. A co teprve, až letos vykvetou všechny zasazené kosatce, snědky, česneky, orlíčky a další a další nemluvě o snad miliardě semínek, co máme s Mácul připravené. Ani bylinky tu vlastně nejsou. No - myslím, že všichni zahradní nadšenci jsou na tom stejně a kompletní přehled našich miláčků snad ani nejde nacpat do jednoho článku. Tak holt zase příště.




Mimochodem, až někdo přijdete na to, jak nafouknout balkón aspoň na trojnásobnou velikost, budu moc ráda, když se podělíte :-)


A na rozloučenou poslední obrázky louky a dvou megakytek, co na ní zničehonic vyrostly. Tak ať se nám všem letos v zahradách, truhlících i květináčích daří. Těším se na obrázky, co zaplní nejeden blog.


Inspirace

28. května 2016 v 22:07
Neznám lepší místo, kam zajít pro inspiraci, než do naší krásné a stále se měnící přírody. Každý vyšívaný, háčkovaný nebo aplikovaný kvítek má svůj původ právě v ní a právě představa skutečných květů činí naše výrobky tak pěknými a přitažlivými pro všechny, kdo sdílí tento cit pro něžnou krásu kolem nás. Dnes si dáme pár obrázků právě takové inspirace:

pár na první pohled obyčejných




pár krásek napěstovaných


no u nás na horách jich zatím zas tolik nekvete, tak mrknem třeba na skalku-neskalku, která začíná svůj kvetoucí čas pár cibulkami


pivoňky jsou na svém místě třetím rokem a je to znát, poupat už mají poměrně dost, tak bude, co fotit



ani rebarbora už není žádný mrňous, nejspíš ji pro radost nechám i vykvést


a pak začalo tak trochu pršet





Přeji nám všem, aby pršelo tak akorát, aby měla příroda spoustu sil vyčarovat pro nás další krásnou inspiraci.

Sezóna 2015

29. ledna 2016 v 22:25
Konec ledna je ideální čas na ohlédnutí za uplynulou zahradnickou sezónou. Všechny kytičky víceméně už nějaký čas spí a na nové si ještě pár týdnů počkáme. I když pár cibulek už venku raší. Přidávám tedy něco obrázků z loňských úspěšných pokusů a těším se, až se na ně za pár let podívám, jak budou vzpomínkou, když ještě byla zahrádka v počátcích. I když zahrádka je poněkud nadnesený pojem pro malý kousíček země 815mnm blízko lesa plného zvířat, co si ke mně chodí jak do sámošky, až mívám pocit, že spíš jen sázím krmení.

Hned od začátku jsem věděla, že nutně musím mít jabloň. Vybrali jsme tedy se zahradníkem odrůdu, co by neměla mít na horách potíže a na podzim 2013 se u nás zabydlela. V čisté přírodě krásně roste a na jaře 2015 pak měla prvních pár poupátek. Nevím, jestli už měla dost síly dotáhnout některé až k jablíčku, poněvadž se kterási srnka rozhodla, že to ještě zkoušet netřeba.




Další jasnou volbou byla levandule. Na slunečné straně jsem vyklidila dávno ztrouchnivělé topné dřevo a založila úzký záhonek, co ještě dostane obrubu. Na jaře 2014 putovaly do země dvě pokusné rostliny. Ukázalo se, že v létě je sluneční strana tak sluneční, že levandule je jedna z mála rostlin, která zde vydrží. Navíc bez problémů ustojí i mrazivou zimu, tak na jaře 2015 doplnilo záhonek dalších pět mláďat. Všechny se krásně rozrostly, úžasně voněly a bylo i na sušení. Počítám ještě dva roky a bude z nich luxusní záležitost.





Pionýrem byla také rebarbora od kamarádky Jarušky. Zasazena na podzim 2013. Ujala se bez problémů, na jaře si dává dost načas než se ukáže, ale viditelně nabírá sílu a už bylo i na celý jeden koláč. Rebarborový miluju.




První mladé rostlinky pivoněk od tety Věry jsem sázela také na podzim 2013 a svou první sezónu v roce 2014 prožily jako malí nadějní zelenáčci. Loni už hrdě nesly první tři nádherné květy. Sbírka pivoněk se od té doby rozrostla i díky MarijaKes a Daglarce v rámci zelených výměn a měly by mi letos nebo příští rok vykvést i bílé a růžové. Těším se moc.



V jednom trsu vyrytém u tety byl i kousek petrklíče - i jemu se moc pěkně daší a brzy na jaře byl kouzelný.


Nevýhoda horského pěstování jsou všudypřítomné kameny. Kdekoliv se rozhodnu vykopat jamku pro kytičku, vypadá to podobně, a tak bývá sázení poměrně fyzicky náročné.



Pokračovat můžeme třeba u užitečných záhonků - založených na podzim 2014. Toho jara jsem pořídila sazenice jahodníků a nechala je doma vytrvale pouštět šlahouny s mláďaty a ty průběžně dosazovala do malých květináčků. Hned svůj první komplet rok 2015 daly spoustu neskutečně dobrých jahůdek. Sousední záhonek je bylinkový - s mátou, meduňkou, libečkem, oregánem, pažitou a později dosazenou stévií.




Mezi jahody jsem zkusila dát pár afrikánů, které by měly odpuzovat škůdce. Některé vyrostly pěkně, jiné vůbec, některé byly sežrány dřív než jahody. Podzimní žalostný obrázek po nájezdu místní zvěře jsem raději nefotila. Až rozmyslím konečnou podobu a obsah záhonků, měla by být netkaná textilie schovaná pod kameny, což doufám definitivně umoří plevel pod ní a uchová bylinky (zejména mátu) jen na svém určeném místě.





Při brouzdání po internetu mě nadchlo i pěstování brambor ve vysokých nádobách. Teorie hovoří o tom, jak je zasadit a průběžně opakovaně zasypávat asi 10cm rostlinky novou a novou zeminou, aby hnaly stále výš a v půdě pouštěly další a další kořeny. Při dostatečné výživě tak můžou plodit ve sloupci i 1m (nebo žeby 1,5m?) vysokém, což už je nějakých brambor. Vysoký truhlík je bohužel dodnes ve stavu nákresu v notesu. Zasadila jsem tedy pár hlíz aspoň do nízkého a i když na dosypávání nedošlo, vyhodnocuji bramborářský pokus jako úspěšný. Sklizeň celých 2,5kg byla výborným obědem.




Ještě pár obrázků nového záhonku aspirujícího na tituly jako venkovský, babiččin, cottage ... Vrbina od tety Věry byla sázena už dříve, takže loni prvně kvetla. Zjara maličké floxy, chrpy a dole vrbina, později přibyl brslen a lupiny. Rozházela jsem i semínka překrásných topolovek, náprstníků a divizny, ale bohužel zatím nic. Zkusím letos znovu. Jestli se vše rozroste, jak je naplánováno, bude z tohoto místa nádherná podívaná.









Loni jsem různě přisadila ještě spoustu potenciální nádhery - kosatce malé ze zahradnictví i větší po naší babičce, spoustu cibulí tulipánů, narcisek, modřence, sněženky, hyacinty, malou mochyni a také růžičky a vlastně ještě kdovíco dalšího. Přestávám se v tom orientovat a pro letošek jsem si dala za úkol především údržbu a taky plot, což nebude vzhledem k terénu vůbec jednoduché. Pevně věřím, že jak začne letošní sezóna, bude opět dost co fotit.



Děkuji za Vaše návštěvy a máte-li šikovné rady nebo tipy pro nadšené zahradníky amatéry, písněte do komentářů, ať jsme i my ostatní o něco chytřejší.

Prostě zelenám ...

2. července 2015 v 16:15
Nedávno jsme s manželem vzpomínali, jak jsme se kdysi při zařizování společného bydlení náramně shodli, jak nám vyhovuje žít v bytě a k čemu dům. Jak ale čas běží, čím dál víc nás srdce táhne do přírody - ke kytičkám, stromům, kamenům, zemi jako takové. Když budu mluvit za sebe, čím dál méně rozumím moderním "zahradám" s jejich herbicidy, pesticidy a kdoví jakými dalšími -cidy ošetřovanou trávou důkladně zbavenou veškerých úporných plevelů jako pampelišky, sedmikrásky i všechny ostatní krásky. Nerozumím cyklu chemická likvidace, odvoz do popelnice, nákup v marketu - nová zemina, semena, sazenice, hnojiva a jakmile něco vyroste opět zlikvidovat a uměle doplnit novým nákupem. (Ne, že bych obchodníkům nepřála jejich obchody.)

Naštěstí ale přibývá lidí, kteří přistupují k naší Zemi s otevřenou myslí a laskavým srdcem. Kteří chápou, že země je živý organismus a že chemií nezlikvidují jen nežádoucí škůdce, ale i část jí a procesů v ní probíhajících. Chápu, že v současnosti nelze uživit celou zeměkouli ekozemědělstvím, ale věřím, že každý krůček se počítá. A tak náš maličký kousek země vytrvale krmíme posekanou trávou, naštěpkovanými prořezanými větvemi, dřevěným popelem z kamen. "Vyrábíme" si vlastní úrodnou zeminu z plevelů, loňského listí, slupek a dalších kuchyňských zbytků i starého ztrouchnivělého dřeva. A ono to funguje! Tak se snažím dál pročítat moudra podobná třeba tomuhle: http://blog.bio.cz/msice-na-zahrade-aneb-oslava-nezasahovani a navzdory ukázněným minimalistickým trávníkům se kochám pohledy, jak to vypadá, když se země o sebe stará sama. Večer přidám pár obrázků.

K vysněné venkovské permakulturní zahrádce už pak k dokonalosti chybí jen suchá kamenná zídka. Pár už jich na místě bylo a novou menší jsme právě začali stavět. Fascinuje mě, jak bez použití mechanizace, moderních hmot a postupů vznikají překrásné celé věky fungující a do přírody naprosto přirozeně zapadající zdi, mosty i celé domy, k nimž není třeba nic jiného, než kámen a spousta lidské trpělivé práce. Přidávám dva odkazy na úžasná videa ze staveb a pár obrázků z netu.









Aby byla dnes moje environmentální agitace úplná, přidávám ještě odkaz na stránky o.p.s. Kokoza, která se sice soustřeďuje především na Prahu, ale je poměrně dobře inspirativní pro nás všechny, a na jejímž webu se dají najít užitečné informace.

A těm, kdo zrovna nesdílí moje současné ekonadšení, slibuji, že další článek bude tvořící a to rovnou s pracovním fotopostupem a bude to veliká paráda.

Zahradničení

31. května 2015 v 17:12
Po kratší pauze vítám u nového článku, dnes spíš reportáže z mých zahradnických pokusů. Jakožto tvor odjakživapanelákový sbírám svoje znalosti a hlavně zkušenosti různě. Už pár let se pokouším něco vypěstovat na balkóně a nedlouho také u malé horské chatičky, což mi ale dost často kazí srnky, zajíci a další strávníci. A protože mě zelené bláznění chytá rok od roku víc, založila jsem novou rubriku s poněkud nadneseným názvem Zahrada. Má být do jisté míry soukromým deníčkem, kam si budu chodit pro zapomenutá fakta v dalších sezónách a hlavně jako celý blog má být podporou pro podobně postižené amatéry - ničeho se nebojte - nejste v tom sami. I někdo další zkouší, co příroda zvládne a i jiným se zdaleka nedaří podle plánů Mrkající

Aby byly v úvodu nějaké hezčí obrázky, vkládám rozkvetlé fialky z nové sbírky. Dost dalších má poupata, takže by mělo být i dál, co fotit:







Docela hezky se letos daší i jahodám, jež jsem vystrčila na permanentní průvan, dokonce vypadají, že se jim snad i líbí:

Letos jsem se také začala víc zajímat o kompostování. Jednoduchý a šikovný domácí kompost s žížalkami zatím úplně nebude můj šálek, tak prozatím sbírám bioodpad z domácnosti a vozím na nový kompost u chajdy. A mimoto se mi na webu moc líbila varianta zakopávání kuchyňských odřezků ovoce a zeleniny přímo do země pod záhony. Má mít dvojí efekt, jednak se jejich rozkladem uvolňuje teplo a jednak pochopitelně živiny pro nad nimi zasazené rostliny. Vyzkoušela jsem ho třeba v truhlících, kam putovaly nejdříve ředkvičky a po nich měly nastoupit rajčata.




Ředkvičkám se výživný domov zdá se líbil. Horší to bylo se zázvorem. Větší květináč byl připraven s podobným podložím, zázvor zpočátku vypadal spokojeně, až najednou začal podezřele moc růst. Dva šlahouny, tři, pět a nové přibývaly rostly a rostly, až bylo i mně jasné, že to nebudou zázvorové šlahouny

Zkušení se můžou zasmát, my zelenáči vyklopíme květináč, najdem původce a příští rok už pod kytky nebudem nastýlat bramborové slupky od nedělního oběda. Mimochodem brambory pěstuji zvlášť, ale vysoký truhlík na bohatou úrodu, kde už dávno měly pouštět svoje plodné kořeny ještě ani nebyl stlučen.

Další letošní pokus má své kořeny na Pinterestu pod heslem "regrow" - čili znovurůst, či tak podobně. Zkrátka opět vezmete kuchyňské odřezky a necháte je znovu vyrůst. Všude je plno obrázků, jako na první fotce. Zelenina poměrně ochotně pouští novou naději a věřím, že někdo se třeba i dočká slušných výsledků. Ve vodě se znovuoživila mrkev, dlouhá bílá ředkev, řapíkatý celer i větší kulaté bílé ředkvičky podle obchoďáku snad vodnice. Dá se podobně namnožit spousta dalších domácích zásob.

Řapíkatý celer se odporoučel, poněvadž minul svůj správný čas na cestu do zeminy. Dlouhá bílá ředkev ho následovala do kompostu a mrkev s vodnicemi putovaly do hlíny

Po čase vodnice usoudily, že jim bude lépe, coby hnojivu pro mrkve a rozložily se. Mrkev proti všem ostatním vzorně roste - ovšem spíše na semena než plody. Kdoví, třeba příští jaro budu sázet vlastní semínka

Dneska jsem konečně také navázala hráškům provázky, ať se mají kam šplhat, tak můžu ukázat jednu stranu mj. s pažitkou, petrželkou, oregánem, stévií a odkvétající srdcovkou

Srdcovka se hned svou první sezónu činila. Loni touhle dobou objevovala coby mládě svět na druhém konci republiky u Janky a letos hned krásně kvetla. Věděla jsem, že to je kytička pro mě.

A z balkónu ještě jedna krásně napěstovaná jiřinka. Jsem zvědavá, kam jí asi dám na zimu

Obrázky z chajdy začínám naším novým krmítkem, snad se tam bude ptáčkům líbit a snad není moc nízko, aby se tam náhodou nezalíbilo myším.

Neodpustím si fotku, jak tvořím záhonky. Kamkoliv se rozhodnu něco zasadit, je nejdřív třeba vytáhnout šutr

Jinak je ale hlína pěkná, kytičkám se daří, všechno je od loňska zase silnější, větší a přibývají i poupátka na pivoňkách i jablůňce







Nově jsem založila "babiččin záhonek" - už jsou tam mlaďoučké floxy, vrbina, chrpy a zatím nejsou vidět barevné lupiny. Bude tam ještě pár náprstníků, divizen a topolovek - prostě samé krásné vysoké a barevné kytičky. Doufám, že příští nebo aspoň přespříští rok už bude trochu odpovídat představě. Letos jsem ještě zasadila lichořeřišnice, které by měly dělat parádu než pokvetou dvouletky.


Na louce jsme dopoledne nasbírali čerstvé pampelišky a hned je naložili, ať se louhují do domácí sirup. Letos zkouším i šeříkový a v létě bude levandulový.



Přidám ještě obrázky sousedů z nedaleké pastviny, malé kozičky tentokrát zmizely, ale foťáku taky neuniknou.


A na závěr přidávám ještě tip do eshopu , kam jsem zašla pro rady k zahrádkářství, ať jsem příští rok o něco chytřejší. Vybrala jsem prima knížku o eko zemědělství, takže až nám konečně padne losování, pořídíme usedlost s polnostmi a všechno půjde samo :-D.

Zahrádka kouzelníka Pokustóna

7. října 2014 v 22:43
Je tomu celkem krátce, co mám svůj úplně maličký kousek země, kde můžu realizovat svoje sny o zahradě. Spíš tedy zahrádce, pokud z ní srnky, jeleni, zajíci a další páni domácí vůbec něco nechají. Kdyby náhodou přes zimu zmizelo všechno mé snažení, dávám alespoň sem důkaz, že nějaká zahrádka vůbec byla. Jakožto typický člověk odjakživapanelákový postupuji s námořnickou rozvahou a důvěrou v sílu přírody. Statečně sázím, hnojím dřevěným popelem, zalévám dešťovou vodou a pionýry jak se patří chválím.

Třeba gladioly zasazené poměrně pozdě stihly přerůst obě naše cácorky a pěkně vykvést. Stonky si snad příště srovnají. Mezi nimi se krčí prvněsezónní pivoňky, jimž plánuji bujnou budoucnost plnou květů.




Také rebarbora byla zasazena loni na podzim a letos po dlouhém čekání přeci jen vyrašila a dokonce dala o víkendu svou první sklizeň :-)




Mé zatím poslední veledílo - jahodový záhon. Je na něj krásné přiměřené místo s jedinou vadou - je pořádně zarostlé, hlíny je přibližně 5 - 10cm a pak kamení, kamení a kamení. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa, že. Takže odplevelování nehrozí, přece si nezlikviduju tu trochu hlíny, jen ať se zeleň taky přemění na trochu užitečného materiálu.
Nuže nejdřív trochu překopat, narušit strukturu:


Ajka říkala, že prý je u lesa kyselá půda a musí se vápnit. No dobře, když vápnit, tak vápnit - skořápek mám našetřeno dost a fungovat by snad aspoň teoreticky mohly:


Následuje trocha osvědčeného hnojiva z kamen:


Navrch netkaná textilie s vyhlídkovým ochozem a můžu směle vyměřit řádky ze šlahounů předpěstovaných stáleplodících jahodníků:


Nakonec se vešly na jeden pás, ale aby mě záhon neděsil při každém pohledu, jak se mu povedlo při závěrečném focení, rozhodně mu přidám další pás a doufám, že dvojitý už nebude vypadat jak po nedávném pohřbu.


Jestli celé úsilí k něčemu bude, se uvidí příští rok. Zatím doufám. Jablůňku jsem sázela loni na podzim a roste pěkně, záhadně ji však nikdo nevyfotil. Aspoň se rozloučím jediným kvítkem měsíčku, co letos vyrašil a nebyl sežrán:

Obrázky z hor

7. dubna 2014 v 20:13
O víkendu bylo nádherné počasí, a tak bylo hodně, co fotit. Dokonce jsem natočila dvě prima videjka, ale nedaří se mi je dostat na blog. Přidávám tedy spoustu obrázků probouzející se přírody.

Nejdřív nejen pro Mácul - jakpak se daří letošnímu zahradničení:


modřenec se krásně namnožil


balkonová pivoňka se má čile k světu


horská pivoňka se pomalu klube


aspoň jedna růžička se viditelně chytila


dokonce obráží i hortenzie, kterou jsem pomalu oplakala



taky tahle fešanda z podzimní sadby pěkně roste


jasmín se má taky čile k světu


příroda nám pokaždé připraví nějaké překvapení - tentokrát nádhené krokusy (aspoň myslím, že krokusy)




čechřice zatím vypadá jako způsobná bylinka, pořád sbírám odvahu ji vyzkoušet do domácí marmelády nebo kompotu


sasanky už jsou staré kámošky


a teď už trochu divoké přírody a nočního focení


























moje trochu rozmáznutá maličkost


a na závěr bývalá kamna, škoda, že jsem je nenašla o pár let dřív, už by mi někde stála
 
 

Reklama