Na prahu světů

Odpověď

17. března 2012 v 22:06


Po posledním dost smutném článku mi přišla jedna krásná odpověď, se svolením ji přidávám, protože myslím, že je opravdu nádherná:

...... nikdy nemůžeš slyšet andělovo volání o pomoc. Anděl svou bolest nosí v sobě, nepoznáš že ho něco trápí. Smyslem a posláním jeho života je rozdávat radost, pomáhat druhým, čelit zlu a chránit, i když je jeho duše plná smutku, i když mu dochází síly, nikdy to nedá najevo.... nemůžeš vidět anděla, nemůžeš se mu přiblížit, neboť on to tak chce.... a být sám je údělem každého anděla, a přesto není sám, neboť andělů je spousta a navždy zůstávají v srdcích těch, kdož je potkají . Po andělovi nezůstává prázdnota... zůstávají po něm skutky, radost v srdci, vzpomínky.....
Co udělá anděl až mu dojdou síly? Nepřestane být andělem. Ať v tom či onom světě, dál bude pomáhat a chránit, dál bude rozdávat smích, dohlížet na nás, a vždy zůstane tím čím je .... andělem.


Děkuji za ní a doufám, že jsi "normální člověk", abych i já případně zaslechla, kdyby bylo třeba pohladit ♥

O ne-jednom odchodu

15. března 2012 v 23:01


K dnešnímu povídání by se hodilo celý blog převléknout do šatu vhodného k tiché modlitbě, k niterným otázkám lidského srdce a duše. Je mi líto, ale momentálně vhodný oděv nevidím vůbec nikde. Nedívám se totiž kolem sebe, ale do sebe. A trochu také do nebe.
Od samého začátku fotografování různých nedůležitých ale potěšujících drobností uvažuji o rubrice k zamyšlení. Mívám sem tam lehce melancholické i těžce filosofické noci. Noci plynoucí v nepřetržitém proudu myšlenek, emocí a možná i mystiky. Dnešní noc je jednou z nich. Bohužel mě k ní nepřivedlo nevinné bádání mezi nebem a zemí, ale pořádná rána z čistého nebe. Rána udeřivší naprosto nečekanou zničující silou.
Chtěla bych celému světu říct, jak je slepý a hluchý. Jak jsme my lidé slepí a hluší. Jak je možné, že nevidíme anděly mezi námi? Anděly, co se neviditelně pohybují mezi námi, neslyšitelně našlapují. Proč se necháme odehnat vzájemnou zdánlivou odtažitostí. Proč nás anděl odhání a tiše a skromně v ústraní a sám dře pro naše dobro. Osamocen pak dělá zázraky, které nikdo nevidí. Sám čelí lidskému zlu dokud mu síly stačí. Ano, dokud mu síly stačí. A co až dojdou? Co udělá - sám ... s nespočtem dobrých skutků ... ale sám?
Nechávám tuhle otázku otevřenou, stejně otevřenou, jako pak zůstává v našich srdcích. Nikdo mi nikdy neodpoví proč šly události zrovna tou cestou a ne jinou. Nelíbí se mi prázdnota, která zůstává po neviditelném andělovi. Po andělovi, kterého jsem neviděla, neslyšela, který nechtěl být viděn, který kromě pár letmých chvil nechtěl svět sdílet zrovna se mnou. Ani já s ním. Nebo jsme to jen špatně pochopili? Nepoznali jsme, že jsme to právě my, kdo si může dodat sílu ve chvíli nejpotřebnější? Kdo ví?
Někdy se zastavím uprostřed všedních dní a dívám se kolem sebe. Dívám a snažím se vidět. Hledám ty kouzelné bytosti tajně páchající dobro. Občas někdo zazáří, ale většinou se ukáže, že to bylo jen pozlátko. Pořád hledám ty správné brýle pro rozlišení blýskátek. Jenže ti opravdoví andělé nezáří do dáli. Chodí tiše, pokorně a nenápadně mezi námi. Hodně lidí od sebe odeženou a málokoho, jestli vůbec někoho pustí do svého světa. Samozřejmě, protože jinak by byli blýskátkem, nemohli by být anděly, kdyby se chodili vystavovat na výsluní.
A tak nám potom nezbývá než se vyrovnávat s prázdnotou v našem srdci. S prázdnotou, o jejíž velikosti jsme neměli ani tušení. Možná i výčitkami, že jsme přeci měli vidět, měli jsme slyšet andělovo němé volání o pomoc. Nezbývá nám, než se tiše modlit a dívat se kolem sebe. Snažit se zahlédnout a zaslechnout ... snažit se být andělem.

Drhané závěsy

28. října 2011 v 13:32
Drhání - drhané dekorace nebývají nijak zvlášť krásné, ale závěsy na kytky jsou nejen pěkné ale i praktické.








Drhání

26. října 2011 v 1:54
Drhání je vlastně vázání různých uzlíků, hezky vynikne ze sisalu, ale používá se jakýkov provázek vč. vlny nebo vyšívací bavlnky (např. na náramky přátelství). Z fotek snad bude vidět celková jednoduchost této techniky (vkládám dva základní postupy). Pokud vyrábíme závěs, začnem očkem - celkový počet nití záleží na požadovaném počtu drhaných provazů. Na každý z nich počítáme dva kratší doprostřed a dva cca dvojnásobně delší, kterými budeme vázat. Přehneme je, v polovině ovážeme dokola a pod vzniklým okem ovážeme a stáhneme klasickým uzlem. Na fotkách jsou dva druhy uzlů - vážou se úplně stejně, jen u plochého střídáme levou nit nahoru, pak pravou nit nahoru ... a u točeného vážeme nahoru stále z jedné strany. Dbáme na souměrné utahování, aby byl výsledný vzor pěkný.







 
 

Reklama