25. února 2017 v 10:52
|
V rámci každoročního těšení se na novou zahradní sezónu jsem dala dohromady obrázky z té loňské. Na své minizahrádce jasně směřuji k několika dokonalým barevným venkovským trvalkovým záhonům - klasické venkovské rostliny mají totiž dvě úžasné vlastnosti: jednak jsou krásné a jednak je zkrátka zasadíte a oni už pak léta žijí svým životem. Navíc každoročně sílí a přibývají. Dokonalá kombinace.
Obrázků bude dost, tak můžeme začít třeba královnou květin - růží. Zdaleka nejsem růžový odborník a ještě pár let nebudu, ale už mám šest potenciálně nádherných kousků. Poslední pořízená loni koncem podzimu bude doufám tak úžasná, jak sliboval obrázek ze zahradnictví. Loni se podařilo:
Hned od začátku byla nemyslitelná zahrádka bez pivoněk. Přibývají taky slušně a sílí ukázkově. Jediná nevýhoda je, že kvetou poměrně krátce a ne vždycky se podaří vše nafotit a bohužel ani užít. Ale to se poddá, proto jich je víc a co nebylo nafocelo loni se určitě povede letos.
Na FB jsem zjišťovala, jaký je rozdíl mezi pivoňkami, co od jara rostou rovnou dozelena a těmi, co nejdřív vyhodí delší tmavě fialové štíhlé výhony. Odpověď jsem si bohužel hned nezkopírovala a zapadla do propadliště dějin - kdybyste někdo věděl, písně prosím do komentářů.
Posledním pivoňovým obrázkem se dostávám k cibulovinám. Sbírka cibulí už se za poslední dva roky taky pořádně rozrostla, narcisky už tu na blogu byly, některé cibulky ukázaly, co umí, jiné teprve sbírají sílu. Lilii jsem tak nadšeně řezala do vázy, že se ani v květináči nefotila. Na podzim jsem jich zasázela nepočítaně a jsem sama zvědavá, co z nich bude.
Neodmyslitelnou kytkou venkovských zahrad jsou floxy. Další z řady těch, které potřebuji k životu. A že se i jejich sbírka úspěšně rozrůstá mě neskutečně nabíjí. Mám vyhlídnutých ještě pár barevných variant a pak už jen, aby jednotlivé piditrsíky zesílily a zmohutněly.
I vrbina se z počátečních pár stonků rozrostla do prima rozměrů. Mohla tedy opustit svoje školkové stanoviště a na podzim putovala pustit kořeny podél kůlny, aby letos vytvořila její luxusní lem.
Výrazným druhovým přírůstkem sezóny 2016 byly chryzantémy. Snad všude na trhu je k dostání nekonečné množství nejrůznějších chryzantém, bohužel prakticky všechny jsou ale sezónní hybridy, co rozhodně zimu nepřežijí. Naštěstí ale trvalkové druhy bezpečně sídlí v zahradách některých z nás, a tak jsem přes FB sehnala prvních pár. Miluji je a protože už teď mají plno miminek, počítám s rozšířením barevné škály.
Závěrem ještě pár obrázků několika kvítek (přiznávám žlutá je z návštěvy). Jak tak koukám, kdyby člověk nafotil vše, co vykvetlo, byl by článek snad nekonečný. Ani nevím, kam se všechna ta nádhera vešla. A co teprve, až letos vykvetou všechny zasazené kosatce, snědky, česneky, orlíčky a další a další nemluvě o snad miliardě semínek, co máme s
Mácul připravené. Ani bylinky tu vlastně nejsou. No - myslím, že všichni zahradní nadšenci jsou na tom stejně a kompletní přehled našich miláčků snad ani nejde nacpat do jednoho článku. Tak holt zase příště.
Mimochodem, až někdo přijdete na to, jak nafouknout balkón aspoň na trojnásobnou velikost, budu moc ráda, když se podělíte :-)
A na rozloučenou poslední obrázky louky a dvou megakytek, co na ní zničehonic vyrostly. Tak ať se nám všem letos v zahradách, truhlících i květináčích daří. Těším se na obrázky, co zaplní nejeden blog.
Ono co se týče těch listů, jestli jsou zelené nebo červené, tak to se vůbec nic neděje, tam opravdu není žádný rozdíl. Jediný rozdíl v pivoňkách je, že jeden druh má stonky dřevité, to jsou pivoňky japonské nebo také dřevité, ty dělají keře až dva metry vysoké a stejně široké anebo naše staré dobré známé s měkkými bylinnými stonky. Já jsem zvědavá co moje chryzantémy, nestihla jsem ty žluté co máš na fotce zapustit do země, tak nevím jestli přežily, a ono je otázka co mi přežilo z těch ostatních květin co jsem měla zapuštěné v květnících a co jsem na podzim nestihla dát do záhonů....