Leden 2016

Sezóna 2015

29. ledna 2016 v 22:25 Zahrada
Konec ledna je ideální čas na ohlédnutí za uplynulou zahradnickou sezónou. Všechny kytičky víceméně už nějaký čas spí a na nové si ještě pár týdnů počkáme. I když pár cibulek už venku raší. Přidávám tedy něco obrázků z loňských úspěšných pokusů a těším se, až se na ně za pár let podívám, jak budou vzpomínkou, když ještě byla zahrádka v počátcích. I když zahrádka je poněkud nadnesený pojem pro malý kousíček země 815mnm blízko lesa plného zvířat, co si ke mně chodí jak do sámošky, až mívám pocit, že spíš jen sázím krmení.

Hned od začátku jsem věděla, že nutně musím mít jabloň. Vybrali jsme tedy se zahradníkem odrůdu, co by neměla mít na horách potíže a na podzim 2013 se u nás zabydlela. V čisté přírodě krásně roste a na jaře 2015 pak měla prvních pár poupátek. Nevím, jestli už měla dost síly dotáhnout některé až k jablíčku, poněvadž se kterási srnka rozhodla, že to ještě zkoušet netřeba.




Další jasnou volbou byla levandule. Na slunečné straně jsem vyklidila dávno ztrouchnivělé topné dřevo a založila úzký záhonek, co ještě dostane obrubu. Na jaře 2014 putovaly do země dvě pokusné rostliny. Ukázalo se, že v létě je sluneční strana tak sluneční, že levandule je jedna z mála rostlin, která zde vydrží. Navíc bez problémů ustojí i mrazivou zimu, tak na jaře 2015 doplnilo záhonek dalších pět mláďat. Všechny se krásně rozrostly, úžasně voněly a bylo i na sušení. Počítám ještě dva roky a bude z nich luxusní záležitost.





Pionýrem byla také rebarbora od kamarádky Jarušky. Zasazena na podzim 2013. Ujala se bez problémů, na jaře si dává dost načas než se ukáže, ale viditelně nabírá sílu a už bylo i na celý jeden koláč. Rebarborový miluju.




První mladé rostlinky pivoněk od tety Věry jsem sázela také na podzim 2013 a svou první sezónu v roce 2014 prožily jako malí nadějní zelenáčci. Loni už hrdě nesly první tři nádherné květy. Sbírka pivoněk se od té doby rozrostla i díky MarijaKes a Daglarce v rámci zelených výměn a měly by mi letos nebo příští rok vykvést i bílé a růžové. Těším se moc.



V jednom trsu vyrytém u tety byl i kousek petrklíče - i jemu se moc pěkně daší a brzy na jaře byl kouzelný.


Nevýhoda horského pěstování jsou všudypřítomné kameny. Kdekoliv se rozhodnu vykopat jamku pro kytičku, vypadá to podobně, a tak bývá sázení poměrně fyzicky náročné.



Pokračovat můžeme třeba u užitečných záhonků - založených na podzim 2014. Toho jara jsem pořídila sazenice jahodníků a nechala je doma vytrvale pouštět šlahouny s mláďaty a ty průběžně dosazovala do malých květináčků. Hned svůj první komplet rok 2015 daly spoustu neskutečně dobrých jahůdek. Sousední záhonek je bylinkový - s mátou, meduňkou, libečkem, oregánem, pažitou a později dosazenou stévií.




Mezi jahody jsem zkusila dát pár afrikánů, které by měly odpuzovat škůdce. Některé vyrostly pěkně, jiné vůbec, některé byly sežrány dřív než jahody. Podzimní žalostný obrázek po nájezdu místní zvěře jsem raději nefotila. Až rozmyslím konečnou podobu a obsah záhonků, měla by být netkaná textilie schovaná pod kameny, což doufám definitivně umoří plevel pod ní a uchová bylinky (zejména mátu) jen na svém určeném místě.





Při brouzdání po internetu mě nadchlo i pěstování brambor ve vysokých nádobách. Teorie hovoří o tom, jak je zasadit a průběžně opakovaně zasypávat asi 10cm rostlinky novou a novou zeminou, aby hnaly stále výš a v půdě pouštěly další a další kořeny. Při dostatečné výživě tak můžou plodit ve sloupci i 1m (nebo žeby 1,5m?) vysokém, což už je nějakých brambor. Vysoký truhlík je bohužel dodnes ve stavu nákresu v notesu. Zasadila jsem tedy pár hlíz aspoň do nízkého a i když na dosypávání nedošlo, vyhodnocuji bramborářský pokus jako úspěšný. Sklizeň celých 2,5kg byla výborným obědem.




Ještě pár obrázků nového záhonku aspirujícího na tituly jako venkovský, babiččin, cottage ... Vrbina od tety Věry byla sázena už dříve, takže loni prvně kvetla. Zjara maličké floxy, chrpy a dole vrbina, později přibyl brslen a lupiny. Rozházela jsem i semínka překrásných topolovek, náprstníků a divizny, ale bohužel zatím nic. Zkusím letos znovu. Jestli se vše rozroste, jak je naplánováno, bude z tohoto místa nádherná podívaná.









Loni jsem různě přisadila ještě spoustu potenciální nádhery - kosatce malé ze zahradnictví i větší po naší babičce, spoustu cibulí tulipánů, narcisek, modřence, sněženky, hyacinty, malou mochyni a také růžičky a vlastně ještě kdovíco dalšího. Přestávám se v tom orientovat a pro letošek jsem si dala za úkol především údržbu a taky plot, což nebude vzhledem k terénu vůbec jednoduché. Pevně věřím, že jak začne letošní sezóna, bude opět dost co fotit.



Děkuji za Vaše návštěvy a máte-li šikovné rady nebo tipy pro nadšené zahradníky amatéry, písněte do komentářů, ať jsme i my ostatní o něco chytřejší.

Zdobení textilu

8. ledna 2016 v 22:52 Tvoření se Stoklasou
Přeji krásný den a přináším novou inspiraci se - proměníme pár obyčejných věcí v zajímavé součásti šatníku. Vybrala jsem tyhle prima ozdoby:






Hvězdičky putovaly na klopu pánské tašky šité podle Ajky. Rozbily jednolitou hmotu a dodaly jí příjemný šmrnc, přičemž stále zůstávají elegantně decentní.


Je třeba vyměřit, kam je plánujeme, a z rubu zpevnit látku vliselínem. Na lícu pak označíme, kam přesně hnězdičky přijdou, hroty propíchneme skrz látku a na rubu zahneme.


Takto připravený díl použijeme dále dle postupu v šití.




Na řadě máme skleněné kamínky v kovovém pouzdře s hroty, jako mají hvězdičky. Ty jsou vhodné také na pevnější látky - prima místo pro ně je například lem kapes na džínách.



Změříme lem kapsy - tento má 12cm. Pěti kamínky ho rozdělujeme na 6 stejných dílků, takže označíme body 2cm od sebe. Džínový lem je poměrně tuhý, vezmeme si proto na pomoc kleště a kousek látky. Hroty cvočku protlačíme skrz látku a položíme lícem dolů na stůl. Podložíme složeným kouskem látky, abychom nepoškodili skleněný kamínek a z rubu látku řádně zatlačíme, aby hroty projely celé a zahneme je. Jestliže pečlivě zatlačíme jejich špičky do rubu látky, nejsou vůbec cítit, což je zrovna u vstupu do kapsy dost důležité.


Za chvilku máme hotovo a zejména u menších slečen budou mít zaručeně úspěch.



A co teprve, když na obyčejné jednobarevné triko přidáme něco lesku pomocí hot-fix šatonových růžiček. Šatonové růže jsou broušené kamínky čiré, barevné nebo s AB efektem - duhovým leskem. Na zadní straně jsou opatřeny vrstvou lepidla, jež udělá svou práci rozehřátím žehličkou.




Chceme-li z nich vytvořit konkrétní obrázek, bude nám dobrým pomocníkem přenášecí fólie - nejen, že ustojí přímé žehlení, ale i po něm zůstává lepivá a lze ji použít několikrát. Obrázek vytiskneme nebo nakreslíme a fólii na něj položíme lepivou stranou nahoru. Na ni umístíme jednotlivé šatonky lepidlem nahoru. Nezapomeňte, že obrázek bude zrcadlově obrácený, zejména při nápisech apod. je třeba si udělat šablonu přetočenou.



Když jsou všechny na místě, položíme je i s fólií na žádané místo na triku/látce. Rozehřejeme žehličku na dvě tečky (bez napařování) a přiložíme na fólii. Chvíli podržíme, aby se lepidlo povolilo a přilepilo na podklad. Necháme vychladnout a opatrně odstraníme fólii. Pro jistotu můžeme přežehlit ještě jednou - obrázek raději překryjeme pečícím papírem, aby nám kamínek neuvíznul v napařovací dirce na spodu žehličky.



Výsledek je perfektní a nezbývá než se obdivovat vlastní šikovnosti Mrkající



Kamínky ale můžeme klidně umístit i bez fólie.


Rozmístíme je na podklad, jak se nám líbí, a tentokrát dvojnásob hlídáme, aby neskončily v napařovacích otvorech. Nažehlovala jsem postupně odspodu krajíčkem žehličky, přilepené pak překrývala pečícím papírem a postupovala po řadách nahoru. Nakonec překryjeme celý vzor a definitivně dožehlíme.


Myslím, že si podobné budu muset udělat i pro sebe.