Nedávno jsme s manželem vzpomínali, jak jsme se kdysi při zařizování společného bydlení náramně shodli, jak nám vyhovuje žít v bytě a k čemu dům. Jak ale čas běží, čím dál víc nás srdce táhne do přírody - ke kytičkám, stromům, kamenům, zemi jako takové. Když budu mluvit za sebe, čím dál méně rozumím moderním "zahradám" s jejich herbicidy, pesticidy a kdoví jakými dalšími -cidy ošetřovanou trávou důkladně zbavenou veškerých úporných plevelů jako pampelišky, sedmikrásky i všechny ostatní krásky. Nerozumím cyklu chemická likvidace, odvoz do popelnice, nákup v marketu - nová zemina, semena, sazenice, hnojiva a jakmile něco vyroste opět zlikvidovat a uměle doplnit novým nákupem. (Ne, že bych obchodníkům nepřála jejich obchody.)
Naštěstí ale přibývá lidí, kteří přistupují k naší Zemi s otevřenou myslí a laskavým srdcem. Kteří chápou, že země je živý organismus a že chemií nezlikvidují jen nežádoucí škůdce, ale i část jí a procesů v ní probíhajících. Chápu, že v současnosti nelze uživit celou zeměkouli ekozemědělstvím, ale věřím, že každý krůček se počítá. A tak náš maličký kousek země vytrvale krmíme posekanou trávou, naštěpkovanými prořezanými větvemi, dřevěným popelem z kamen. "Vyrábíme" si vlastní úrodnou zeminu z plevelů, loňského listí, slupek a dalších kuchyňských zbytků i starého ztrouchnivělého dřeva. A ono to funguje! Tak se snažím dál pročítat moudra podobná třeba tomuhle: http://blog.bio.cz/msice-na-zahrade-aneb-oslava-nezasahovani a navzdory ukázněným minimalistickým trávníkům se kochám pohledy, jak to vypadá, když se země o sebe stará sama. Večer přidám pár obrázků.
K vysněné venkovské permakulturní zahrádce už pak k dokonalosti chybí jen suchá kamenná zídka. Pár už jich na místě bylo a novou menší jsme právě začali stavět. Fascinuje mě, jak bez použití mechanizace, moderních hmot a postupů vznikají překrásné celé věky fungující a do přírody naprosto přirozeně zapadající zdi, mosty i celé domy, k nimž není třeba nic jiného, než kámen a spousta lidské trpělivé práce. Přidávám dva odkazy na úžasná videa ze staveb a pár obrázků z netu.







Aby byla dnes moje environmentální agitace úplná, přidávám ještě odkaz na stránky o.p.s. Kokoza, která se sice soustřeďuje především na Prahu, ale je poměrně dobře inspirativní pro nás všechny, a na jejímž webu se dají najít užitečné informace.
A těm, kdo zrovna nesdílí moje současné ekonadšení, slibuji, že další článek bude tvořící a to rovnou s pracovním fotopostupem a bude to veliká paráda.










Tak tvoje ekonadšení, určitě sdílím
Já už se snažím pár roků o ekozahrádku, ten odvoz biomasy ze zahrádky, ten taky nějak nechápu, bohužel hlínu ještě občas koupit musím 