Říjen 2014

S háčkem barevně

23. října 2014 v 17:52 Háčkování
Po několikero bílých krajkách jsem se zadívala do dobře zásobeného vyšívacího šuplíku plného barevných perlovek, moulinek, hedvábí a pár blýskavých špulek a pár jich vybrala, že se místo jehly budou na čas kamarádit s háčkem. Měňavá ombré perlovka obzvlášť sluší háčkovanému klobouku na sklenku - snažím se držet starého osvědčeného vzorku od Šárky. A protože jsem letos navařila plno různých sirupů, mám důvod vyzkoušet i ostatní vyšívací čekatelky. Kdyby se chtěl někdo přidat - jedna špulka krásně stačí na jeden klobouček a ještě zbyde - tedy aspoň starší typ, nevím, jestli se tak prodávají i dnes - namotaná na papírové kartě (píšou 42,5m). A jako modelku jsem vzala další krabičku po babičce, co ukrývá vyfotím zas někdy příště.















Zahrádka kouzelníka Pokustóna

7. října 2014 v 22:43 Zahrada
Je tomu celkem krátce, co mám svůj úplně maličký kousek země, kde můžu realizovat svoje sny o zahradě. Spíš tedy zahrádce, pokud z ní srnky, jeleni, zajíci a další páni domácí vůbec něco nechají. Kdyby náhodou přes zimu zmizelo všechno mé snažení, dávám alespoň sem důkaz, že nějaká zahrádka vůbec byla. Jakožto typický člověk odjakživapanelákový postupuji s námořnickou rozvahou a důvěrou v sílu přírody. Statečně sázím, hnojím dřevěným popelem, zalévám dešťovou vodou a pionýry jak se patří chválím.

Třeba gladioly zasazené poměrně pozdě stihly přerůst obě naše cácorky a pěkně vykvést. Stonky si snad příště srovnají. Mezi nimi se krčí prvněsezónní pivoňky, jimž plánuji bujnou budoucnost plnou květů.




Také rebarbora byla zasazena loni na podzim a letos po dlouhém čekání přeci jen vyrašila a dokonce dala o víkendu svou první sklizeň :-)




Mé zatím poslední veledílo - jahodový záhon. Je na něj krásné přiměřené místo s jedinou vadou - je pořádně zarostlé, hlíny je přibližně 5 - 10cm a pak kamení, kamení a kamení. Ale kdo se bojí, nesmí do lesa, že. Takže odplevelování nehrozí, přece si nezlikviduju tu trochu hlíny, jen ať se zeleň taky přemění na trochu užitečného materiálu.
Nuže nejdřív trochu překopat, narušit strukturu:


Ajka říkala, že prý je u lesa kyselá půda a musí se vápnit. No dobře, když vápnit, tak vápnit - skořápek mám našetřeno dost a fungovat by snad aspoň teoreticky mohly:


Následuje trocha osvědčeného hnojiva z kamen:


Navrch netkaná textilie s vyhlídkovým ochozem a můžu směle vyměřit řádky ze šlahounů předpěstovaných stáleplodících jahodníků:


Nakonec se vešly na jeden pás, ale aby mě záhon neděsil při každém pohledu, jak se mu povedlo při závěrečném focení, rozhodně mu přidám další pás a doufám, že dvojitý už nebude vypadat jak po nedávném pohřbu.


Jestli celé úsilí k něčemu bude, se uvidí příští rok. Zatím doufám. Jablůňku jsem sázela loni na podzim a roste pěkně, záhadně ji však nikdo nevyfotil. Aspoň se rozloučím jediným kvítkem měsíčku, co letos vyrašil a nebyl sežrán: