Před dvěma lety jsem jen tak pro potěšení vyšívala ptáčka. Před více než měsícem jsem mu našla ideální místo ve středu opeřené hvězdy šité podle Patchworkového klubu u Bell. No a včera nastal den D, kdy jsem víceméně úspěšně dokončila polštář pro dcerku. Byla nadšená, že má od maminky polštář s Lucííí. Její nádherná dětská radost plně vynahradila spoustu a spoustu času, co mi tohle šití zabralo. Ještě trochu zmenším vnitřní polštář, ať není tak napružený a aspoň trochu je vidět prošití lemu - sice není nic moc, ale přeci jen vypadá celkem pěkně.
PS: Mám z něj i lehce podprahovou radost - z mé výrobny polotovarů zas pro jednou vypadl hotový výrobek :-))















