Už to pomalu vypadá, že nás snad tvoření přestalo bavit - ale ne, mám asi patero parádiček, jen je třeba řádně vyfotit. A zatímco já fotím poskromnu - chybí mi slunné dny a zelená tráva coby podklad - děcka fotí cokoliv a kdykoliv. Tak vzniká spousta rozmazaných nic, občas krásná momentka a občas sice rozmáznutý, ale moc zajímavý pohled - pohled na všední věci viděný očima malého dítěte, pohled na stejnou věc, ale úplně jiný, než ten, jenž denně vídám. Je úžasné, jak může nekvalitní fotka filozofovat o životě. No řekněte sami ...











hmmmm... a proč myslíš že je nepovedená?
