Měli jsme u holčiček v pokojíčku celkem pěkný koberec - před lety byl nejen pěkný, ale vážně parádní. Jak čas běžel, samozřejmě paráda postupně mizela. Podepsalo se na něm nekonečné chození, dvě kočičky, dvě miminka - na překlopené nočníky bych raději zapomněla úplně. Už při jeho čištění zelím bylo jasné, že douho nevydrží. A teď už zkrátka musel do věčných lovišť. A proč píšu tenhle příspěvek, který bych běžně vůbec nepsala? Pochopitelně kvůli novému :-) Jak jsem ho uviděla, byla to láska na první pohled. Nadšená jsem snad víc, než děcka, tak jsem samozřejmě hned fotila. Holky na něm hrajou prima hry - kdo najde modrého motýla apod. nebo chodíme jen po růžových kytičkách. Je zkrátka úžasný a musím si ho nechat v tomhle malém deníčku, abych se mohla chodit kochat, až holky vyrostou a budou si ťukat na čelo :-)











jo, máš to teď doma jak v létě na zahrádce