Únor 2012

Smaltování

23. února 2012 v 22:27 Klub devatera řemesel
Dnes přináším fotografie úplně čerstvé, chtělo by se říci - ještě mokré (přemýšlím, jestli vůbec dnešní omladina ví, proč mokré ... moje děti tedy ne, zatím). Dnes jsme v klubu devatera řemesel smaltovali. Je to další technika již jsem si moc ráda vyzkoušela, a která se mi rozhodně líbí. Práce není moc složitá a výsledek je efektní. Holky, které umí malovat, měly samozřejmě výsledky mnohem hezčí, ale co - každý máme svůj vlastní rukopis a vlastně jsem s výsledky také velmi spokojena. Mé nadšení bohužel nesdílely mé cácorky doma - s láskou a hrdostí jsem jim předala malé lžičky ... a oni, že se jim nelíbí, že chtějí takové a makové ... Holt příště.




Lžičky původně pro děti:


Lžička moje pracovní - ve firemních barvách (Jestlipak si vedení všimne?)


A spona do vlasů. Smalt je na měděném plíšku přilepeném tavnou pistolí ke sponě.

Savování a tak dál

17. února 2012 v 23:20 Klub devatera řemesel
Jednoho dne jsme v klubu savovali trička. Já si vzala obrázek Vránovic ptáčka, ale jak to u sava bývá, nevyšlo mi všechno ani zdaleka podle mých představ. Měla jsem dva fleky s jedním pěkným a jedním rozpitým ptáčkem. Pak jsem dosavila trochu jiným způsobem ještě dva. Dalším krokem tedy bylo vystřihnout "negativní" šablonku a dobarvit rozpitá místa černou barvou na textil. Pořád se mi ale triko nelíbilo a byla jsem rozhodnutá ho do sava hodit celé a vymyslet něco úplně jiného. Naštěstí jsem vzala měděnou guttu (konturku na hedvábí) a dobarvila jí pár ornamentů. A nakonec se vyklubalo zajímavé triko, co se líbí dokonce i mně.
PS: Ostatní holky zvládly i tři trika :-)
PS2: Fotky tentokrát nevyšly vůbec pěkně, tak prosím zapojte trochu fantazie a představte si obrázky hezčí, než tady vypadají. Děkuji







Každý každému kousek sebe - pruhovaný top

11. února 2012 v 21:15 Společné projekty
V září 2011 jsme s Ajkou vymyslely akci společného šití pro Marinky - čtenářky časopisu Marina. V létě toho roku totiž proběhla krásná společná akce "Hvězdná deka" - jejímž výsledkem byla super deka ušitá - nevím přesně, ale tipuju stovkou švadlenek. Přišlo mi trochu líto, že jediné, co nám z akce zbylo jsou vzpomínky a fotky. Měla jsem pak představu o podobné akci, z níž by však zůstal každé z nás nějaký ten kousek ušitý ostatními švadlenkami.
Protože na šicím a patchworkovém hřišti jsem naprostý nováček a amatér, neměla jsem představu, jak podobné akce chodí. Vymyslely jsme tedy s Ajkou společnými silami jednu parádní a 25.9.2011 jsme ji vyhlásily na Galerii Marina. Brala jsem cca 40 lidiček, jako maximální únosný počet, který bude "řiditelný", a pro který také sama budu schopná cosi ušít. Samozřejmě ale počet přihlášených několikanásobně převýšil můj limit a přeci jen závazek ušít kousek společného díla pro např. 150 lidí už je Něco s velkým N. Nakonec jsme se rozdělily na "velkou skupinu" čítající 56 nadšenkyň (k mé velké radosti jde i přes Slovensko) a pak na 9 "malých skupin" čítajících plus mínus deset kousků.
Každá malá skupina se pak samostatně rozhodla co bude šít. Princip je velmi jednoduchý - první v řadě vyšle do světa svůj dílek látky. Druhý přišije svůj kousek k prvnímu a přiloží svůj samostatný druhý. Třetí pak přišije svůj dílek k prvním dvěma a přiloží svůj samostatný třetí. Kolik osob ve skupince je, tolik svých dílků si každý připraví. Když balíček dojde k poslednímu v kole - např. desátému - ten přišije svůj dílek ke všem devíti rozešitým výrobkům, přiloží svůj samostatný a vše odešle zpět prvnímu. První tím pádem dostává svůj hotový výrobek ušitý deseti účastníky, přišije své dílky ke zbývajícím devíti a odesílá druhému. Ten dostává svůj hotový výrobek a přišije svůj dílek ke zbývajícím osmi ... a tak dále až devátý přišije svůj jeden poslední dílek pro desátého v řadě. A je hotovo, deset lidí má svůj výrobek ušitý jen pro něj deseti lidmi. A teď je také jasné, jak moc se těším na svůj hotový výrobek od 56 holek.

Velká skupina běží již třičtvrtě roku, ale malé skupiny již mají hotovo. A právě z mojí malé skupinky přináším dnešní obrázky. Měly jsme pracovní číslo 4 a byly jsme to my:

MARUŠKA - Písek
VERONIZA - Babylon
MARILIN - Horšovský Týn
VOKRA - Přeštice
PLYŠOK - Plzeň
DANKU - Sokolov
SVĚTLUŠKA - Chodov
MÁCULKA - Nejdek
AJKA - Karlovy Vary


Rozhodly jsme se po nejjednodušší variantu sešívání pruhů. Svůj hotový top si poté každá upravíme podle svého. Já - jako spousta dalších - jsem se rozhodla jej využít na kryt šicího stroje. Perfektně se k němu hodí, zůstane u šití a symbolicky právě u toho, co nás spojilo. Rozměr krytu je dán spíš rozměrem topu než stroje, ale plus mínus parádně sedí.
DĚKUJI ZE SRDCE VŠEM ZÚČASTNĚNÝM ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥ ♥


A teď už opravdu obrázky:


Takhe ke mě balíček dorazil - oceňuji výbornou přípravu Marušky:



Své dílky jsem měla nachystané zodpovědně:




A takhle jsem posílala dál:



Pak už stačilo jen nějaký čas počkat a krásný topík byl zpět (zjistila jsem, že ho snad vůbec nemám vyfocen). Každopádně jsem dokončila svůj záměr a šicí stroj je víceméně čistě schován:




Malování na hedvábí

3. února 2012 v 11:20 Klub devatera řemesel
Poslední dny jsou opravdu mrazivé, vkládám tedy dva motýlky přinášející trochu tepla do našich zkřehlých dlaní. Jsou z kurzu malování na hedvábí, a protože opravdu neumím kreslit, zvolila jsem variatu zapuštěných barev, na které jsem teprve po zaschnutí nanesla konturovací guttu. Texturu mají samozřejmě od soli - jeden hrubozrnné a druhý od běžné jemné kuchyňské.