1. dávka

11. října 2011 v 2:58 |  Dětské říkanky


Plave ryba po rybníčku,
nemá žádnou pokladničku.
Kam penízky ukládá?
na bříško a na záda.

Každá ručka má prstíčky,
sevřeme je do pěstičky.
Bum, bum, na vrátka
to je pěkná pohádka.
Ručičky si spolu hrají,
plno práce nadělají,
bum, bum, na vrátka
to je pěkná pohádka.
Dvě nožičky taky máme,
pěkně s nimi zadupáme,
dup, dup, za vrátky
to je konec pohádky.

Povídám, povídám pohádku, že pes přeskočil ohrádku.
Povídám, povídám druhou, že voda teče struhou.
Povídám, povídám třetí, že na peci spaly děti
a až se vyspaly, kus chleba dostaly


Princeznička na bále,
poztrácela korále.
Její táta - mocný král,
Honzíka si zavolal:
"Honzíku, máš namále,
přines nám ty korále!"
Honzík běžel za horu,
nakopal tam bramborů.
Vysypal je před krále:
"Tady jsou ty korále.
Větší už tam neměli,
ty už snědli v neděli

Šlo prasátko po lese,
trávu domů donese.
Trhalo, sbíralo,
do košíčku dávalo.

Paci, paci, pacičky
táta koupil botičky
a maminka pásek
za myší ocásek
a babička metličku
na plačtivou holčičku
a dědeček hrneček
dostane ho chlapeček.
Paci, paci, pacičky
táta koupil botičky
a maminka pásek
za myší ocásek
a babička čepičku
za černou slepičku
a dědeček kožíšek
za lískový oříšek.

Okurčičko, okurčičko,
nechoď k lesu na políčko,
myška tam má domeček,
ukousne ti koneček.

Jedna, dvě,
Honza jde,
nese pytel mouky,
máma se raduje,
že bude píct vdolky
Máma vdolky nepekla,
Honza skočil do pekla.
Máma vdolky pekla,
Honza skočil z pekla

Byla jedna babka,
prodávala jabka,
za děravý groš,
prodala jich koš.


Běží jaro do vsi,
kde jsi zimo, kde jsi?
Byla zima mezi náma,
a teď už je za horama;
hu, hu, hu, jaro už je tu!
Až se louka zazelená,
kleknu si tam na kolena,
natrhám si kvíteček,
upletu si věneček.

Foukej, foukej, větříčku,
shoď mi jednu hruštičku.
Shoď mi jednu nebo dvě,
budou sladké obě dvě.

Houpy, houpy, houpy,
kočka snědla kroupy,
kocour hrách na kamnách,
koťata se hněvaly,
že jim taky nedali.
Houpy, houpy, houpy,
byly všecky hloupý.

Ábé cé dé,
kočka přede.
Kocour motá
pes počítá,
kolik nití do desíti.

Kalamajka, mik, mik, mik
oženil se kominík
vzal si ženu Elišku
v roztrhaném kožíšku

A já brouček, sekal souček,
usek jsem si paleček,
šel jsem k panu doktorovi,
aby mi dal flastříček.
A pan doktor se mě ptal:
Cos to, broučku, udělal?
A já brouček sekal souček,
celý jsem se posekal.

Ani štěně, ani kotě nejsou rádi o samotě.
Když si najdou přítele, dovádějí vesele.

Koulela se ze dvora
velikanska brambora.
Nevidela, neslysela,
spadla na ni zavora.
Kam koukas, ty zavoro?
Na tebe, ty bramboro!
Kdyby tudy projel vlak,
bude z tebe bramborak.

Povídám, povídám pohádku
o malinkatém telátku,
jak pusinku špulilo
a k mamince se tulilo.
Povídám povídám druhou,
jak vodička teče struhou.
Povídám povídám třetí,
jak na peci spaly děti
a když se vyspaly,
koláče dostaly.

Kalamajka, mik, mik, mik
Oženil se komeník.
Kterou si vzal za ženu?
Pastejřovic Mařenu.
Kalamajka - pěkná věc,
Když je zima - šup na pec,
Když je teplo - šup dolu,
Kalamajku tancuju.

Když jsem šel z hub,
ztratil jsem zub.
Našla ho Johana
s dlouhejma nohama.
Já na ní dup,
dej sem ten zub,
nebo ti vytrhnu
z drdolu chlup!

Až já se natáhnu, (dítě se natáhne)
až na strop dosáhnu. (a dá ručky nahoru)
Až já se skrčím (dítě si dřepne)
do výšky skočím! (a vyskočí)
A pak se zatočím,
celý svět roztočím. (dítě se točí do kolečka)
A pak si sednu,
ani se nehnu. (dítě si sedá)

Žádná myška není hloupá
- co je k jídlu, všechno schroupá.
Oříšky a koblížky,
to je něco pro myšky!

Vrků, vrků, odkud ten náš holub letí?
Letím z lesa milé děti.
Cos tam viděl holoubku?
Perníkovou chaloupku, u černého smrku.
Viděls taky Mařenku?
Jak pak by né holenku,
viděl jsem jí s Jeníkem
cpali se tam perníkem.
A když bába na zahradu,
vystrčila tu svou bradu
Nebáli se holouku?
Nebáli vzali cukrový klíč
zamkli chaloupku a už byli pryč.

KUŘÁTKO A OBILÍ
Jak to bylo pohádko?
Zabloudilo kuřátko.
Za zahradou mezi poli
pípá, pípá, nožky bolí...
Ve vysokém obilí
bude večer za chvíli.
Povězte mi, bílé ovsy,
kudy vede cesta do vsi?
Jen se zeptej ječmene
snad si na to vzpomene.
Ječmen syčí mezi vousy:
ptej se pšenic, vzpomenou si.
Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic.
Milé kuře, je nám líto,
ptej se žita, poví ti to.
Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.
A na suchá strniska
vítr tiše zapíská:
vždyť jsi doma, za chalupou.
Slyšíš? V stáji koně dupou,
kocour ve stodole vrní
a tvá máma za vraty
zob, zob zobá bílé zrní
s ostatními kuřaty.
Děkuji ti žitné pole.
Pozdravuj tam ve stodole.
Koho, milé políčko.
Zrno i to zrníčko
ať se ke mě z jara hlásí,
vychovám z nich nové klasy.
A tak mámu zakrátko
našlo také kuřátko.

Hrálo si koťátko na trávníčku,
sahalo pacičkou po sluníčku.
Sluníčko upletlo zlatý pásek,
chytilo koťátko za ocásek.

DRAK
Já mám draka, to je drak,
nestačí mu žádný pták,
asi že je z papíru,
stal se pánem vesmíru.
Roztřepaným ocasem,
kormidluje tam a sem,
hluboce se třepetá,
létá jako raketa.
Já mám draka, to je drak,
zažene i černý mrak,
je to letec z vyšších sfér,
tyká mu sám Jupiter.

JEŽEK
Kam se ježek v zimě schoval?
Neklouzal se, nesáňkoval.
On se schoval pod listí,
od té doby spí a spí.
Zahrabal se do země,
lidičky, vzbuďte mě,
až zavoní fialky,
zapískají píšťalky.

Ruce, ruce (s ukazováním)
Ruce, ruce, ručičky to jsou moje prstíčky.
(klepat pstama)
Dlaně, dlaně, dlaně zatleskáme na ně.
(ukazujeme dlaně a pak tleskáme)
Ručičky si spolu hrají, mnoho práce nadělají.
(ručkama motáme a pak je dáme nad hlavu)
Buchy, buchy na vrátka, to je krátká pohádka.
(dlaněma pleskáme na stehna)

Šla veverka na procházku
měla klíček na provázku.
Hopy, skoky přes javory
ztratila klíč od komory.
Naříkala, bědovala,
že jsem pozor nedávala.
Jaké budou míti hoře
moje děti na komoře.
Tu ji potkal mraveneček
cestující mládeneček.
Podává klíč veveřici,
že prý visel na petlici.
Mravenečku, podej ruku
vyvedu tě na vrch buku.
Na nejvyšší mezi všemi
ukážu ti českou zemi.
Česká zem je jako sádek
jako sádek do pohádek.
Horami je kolem spjata
uprostřed je růže zlatá.
Mraveneček domů kluše
raduje se jeho duše.
Veverka ho na vrch vzala
zlatou Prahu ukázela.

Draku,ty jsi vážně drak?
Hudry,hudry,je to tak!
A máš zuby dračí?
Mám dva,to mi stačí!
A co těmi zuby jíš?
Princezen mám plnou spíž!
Ach ty lháři,každý to ví!
Vždyť jsi jenom papírový!

(mamimko,zahrajte si na tázajícího a dítě mluví jako drak)


Náš děda má brýle,
vidí na tři míle,
vidí, vidí,
kdo ho šidí.
Na políčku u vody
spočítal si jahody.
Chytil na nich Matěje,
Matěj už se nesměje.

Naše babka byla v lese,
dříví domů v nůši nese.
A v uzlíčku trochu hub
a já za ní dupy, dup.
Paci, paci, pacinky,
já jsem ještě malinký.
Napečte mi chleba dost,
abych trochu povyrost.
Až sním pecen jako vrata
budu větší než je táta!
Jednou jeden malý dráček
vyletěl až nad obláček
a potkal tam vlaštovku,
nesla brouka za krovku.
Vidíte ho, nezbedu?
Sám se pozval k obědu!
 


Komentáře

1 ajka ajka | 11. října 2011 v 3:01 | Reagovat

To snad ne!!!! Jak si za tu chvilku stačila napsat tolik básniček?????????????

2 Světluška 77 Světluška 77 | 11. října 2011 v 3:08 | Reagovat

Jsem prostě dobrá!! Neeeeeee, stačilo CtrlC a CTRLV :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama